Svoboda říci si, co vlastně chci

Všichni věříme tomu, že žijeme ve svobodě. Svobodný stát, svobodné slovo… Podle mě ale především to poslední není pravda – V NÁS! Mnohokrát jsem se totiž setkala s tím, že lidé ani nedokáží vyslovit svá přání nahlas. Ani si nedokáží říct o to, co vlastně chtějí nebo potřebují nahlas! Pokud to ale nedokážeme, ani například před vlastní rodinou, o jaké svobodě to vlastně mluvíme?

Vyjádřit se beze strachu

To je přece obrovský kus osobní svobody, který často hledáme pravě skrz osobní rozvoj. Tu pohodu být uvolnění ve svých názorech a ve svých přáních.

„Dokázat si dovolit říci, co vlastně chceme.“

Jenže žijeme mnohokrát v takovém společenském tlaku, že ani před členy vlastní rodiny nedokážeme vyslovit:

„Já CHCI, aby to bylo takto!“

Vnitřní svobody máme mnohem méně, než jsme si ochotní přiznat a přitom je to naše základní právo. Podívejte se třeba na děti, jak krásně a upřímně vyjadřují, co by vlastně chtěly. Ano, možná máte pocit, že chtějí úplně všechno, ale taky mají neskutečnou svobodu výběru. Jak snadné je koupit dítěti dárek a jak těžké je koupit ho dospělé ženě? Mnohem častěji uslyšíte, že dospělá žena nic nepotřebuje a pak uvidíte, že z dárku, který dostala, má vlažné pocity. Proč? Nedokázala vyjádřit, po čem nejvíce touží.

Spousta zbytečného strachu

Mám sama vlastní zkušenost s tím, že si ještě některé věci nedokážu dovolit. Pracuji na tom postupně a vím, jak to není snadné. Ale co jsem zjistila v těch oblastech, ve kterých mi to již jde?

1. Nikdy jsem se nesetkala s negativní reakcí na to, co si přeji (a upřímně, ani by mě to moc nezajímalo, to je také součástí této svobody). 🙂
2. Ani jednou se mi nestalo, že bych za tu dobu dostala špatný dárek.
3. Ani jednou jsem nebyla smutná z toho, že ještě nemám všechno, na co jsem „ukázala prstem, že vlastně chci“, protože ke mně začalo proudit více jiných věcí, po kterých jsem toužila.

Příklad, jak nedovolení si vyjádření přání, mohlo způsobit nedoručení ničeho

Představte si to třeba tak, že se bojíte říci, po čem toužíte. Tak naplněni tímto strachem ukážete na jednu knihu, kterou byste si přáli k narozeninám. Potom tuto knihu k narozeninám dostanete, máte z ní radost, ale… Ale ve skutečnosti jste chtěli lodičky od Louboutine s červenou podrážkou, k tomu Playstation 5 a spoustu kosmetiky nebo aspoň ještě to tyrkysové tričko, co jste viděli minulý týden za výlohou. Taky by Vám velkou radost udělal den v lázních nebo divadelní představení, na které chcete jít už dlouho...

Když jde o drahý dárek, jste naprosto v pohodě s tím, že by se rodina složila a Vy si to doplatíte, ale… – nic z toho se nestalo – Vy jste dostali knihu. A možná ani ne tu, o kterou jste si dovolili říci, protože s jedním dárkem je pořád velká šance, že nebude z čeho vybírat (kniha může být vyprodaná, protože na žebříčku Vašich přání byla až desátá) a tak nedostanete absolutně nic, co jste si přáli… NIC!

Sami jste zrušili šance na to, aby Vaše narozeniny byly něčím, co Vám udělá radost na dlouhou dobu. Vesmír sice ví, že toužíte po tom všem, co Vás vnitřně zahřívá, ale pokud si vnitřně nedovolíte to přijmout a pak vyjádřit, pak to ani Vesmír nedodá. Úplně klidně ty narozeniny mohly být o třech dárcích, ale naši nejbližší neumí číst myšlenky a pro Vesmír samotný to nemělo žádný náboj. V jeho očích to ani vlastně zase tak moc nechcete.

„Přejte si málo, dostanete málo.“

Platí to jak o hmotných věcech, tak o partnerech a jejich vlastnostech nebo o práci. Nebojte se přát si víc – vyjádřit své přání ještě nikomu neublížilo. Navíc, pokud něco řeknete nahlas, začnete vyprávět jiný příběh svého života a Vaše energie se lépe sladí s Vašim přáním – a tím začínáte manifestovat v reálném světě. 🙂 (A o to jde především.) 🙂

Přeji Vám hodně vyslovených přání nahlas – dopřejte si. 🙂 Nebojte se chtít víc! Okuste tu vnitřní svobodu slova. 🙂

A pokus si chcete začít přát pořádně, zkuste mou malou knížečku o přáních Umění si přát za 89 Kč tady >>.

Vaše Lenka