Sebevědomí jako dar našim dětem

12.3. 2024Lenka768x

Sama jsem si jako máma dala za cíl, aby můj syn vyrostl jako sebevědomá bytost znalá toho, co je v životě opravdu důležité, ale i své vlastní hodnoty. Sebevědomí je oříšek pro většinu dnešní dospělé populace, natož tak do sebevědomí vychovat naše vlastní ratolesti. Takže ruku na srdce, dala jsem si obrovský cíl a udělám maximum, abych ho naplnila jak nejlépe dovedu. Takže jak na to půjdu? Synovi je již rok a já už nyní vidím, že to rozhodně není hladká a snadná cesta. Z lásky a dobrých úmyslů totiž mohou snadno vzniknout překážky i na místech, kde bychom je nečekali a v podobě, kterou bychom nečekali.

Ta hranice, kdy nechat být a přesto pořád milovat

Děti potřebují lásku, ale i vlastní prostor pro objevování světa. Díky těmto dvěma aspektům má jejich sebevědomí šanci se úspěšně formovat. Jenže ta hranice, kdy by z lásky mohla být opičí láska nebo z „nechat žít“ zanedbávání, mi přijde velmi tenká a nejasná a věřím, že to tak vidí mnoho rodičů.

Takže máme nějakou ideální linii, po které bychom měli jít, ale jak už to tak v životě bývá, cesta není nikdy přímá a my kolem této linie budeme se svou výchovou různě oscilovat. To mi přijde prostě normální a myslím si, že je to první věc, se kterou se musíme jako rodiče smířit. Všechno prostě v rodičovství na 100 % udělat nejde a basta. Takže v tomto směru mi přijde nejdůležitější se k té ideální hranici snažit prostě hlavně blížit případně ji maximálně následovat. Ale hlavně (hlavně!!!) nechodit do extrému – tedy byli rodiče s opičí láskou nebo nechávali děti růst jako kůly plotě. (Proč jsou extrémy špatné v každém směru jsem psala v tomto článku >>).

Další, co jsem zjistila, že je velmi důležité je, abychom se drželi jako rodiče sami sebevědomí a v rovnováze. I když jsou děti malé, tak vidí, slyší a vnímají i to, co si možná myslíte, že nevidí, neslyší a nevnímají a jsou to právě tyto věci, které je budou formovat jako dospělé.

„Chcete-li tedy, aby Vaše dítě něco správně dělalo, dělejte to jako první.“

Život pokouší Vaše sebevědomí stále a různě – já vím!

Takže všechno vlastně začíná u mě a tak se maximálně snažím cítit se sebevědomě (a i pracovat na svém sebevědomí, protože kdo by občas sám o sobě nepochyboval?), protože když jsem vyrovnaná, jasně cítím a vím, že zvládnu cokoliv a to syn jednoduše cítí. Pak i on je vyrovnaný. Všechno toto se v běžném životě projevuje třeba takto:

  • Já se cítím rozhozeně nebo unaveně a na synovi se to pozná tak, že je sám nevrlejší a také nevyrovnaný.
  • Já se mu snažím dávat, co nejvíce lásky, ale občas má potíže usnout sám.
  • Já se snažím nechat ho, ale pak ho vidím, jak se někde praští a tak příště jsem obezřetnější..

Vidíte to? Jak já, tak on. V každé situaci, vteřině, obzvlášť, když je ještě tak malý. Musím přemýšlet o všem dvakrát tolik (a to není snadné, při kojení – mámy rozhodně rozumí). 🙂 A ještě u prvního dítěte, kdy je všechno tak nové.

Sebevědomí v každé chvíli?… V mateřství rozhodně nemožné!

Ten každodenní život, kdy snad každá chvíle pokouší mou sílu a ještě mám plnou odpovědnost za tu svou malinkou osůbku + ta práce, starání se, opatrování a vůbec to všechno, co zatím nemá konec na dohled, mě prostě bude dál opakovaně zkoušet. Nemá smysl věšet hlavu. Ať se to zdá být jakkoli dlouhý horizont, jednou vyroste a budu se dívat na plody právě každé té minuty, kdy jsem se zastavila a přemýšlela, jak zlepšit sebe, aby právě můj syn dostal do vínku zdravé sebevědomí.

Zdá se příšerné hlídat se takto vteřinu od vteřiny, že? A proto si myslím, že to není úplně nejlepší cesta. Zkusme tedy všechny ty maličkosti neřešit jednu jako druhou. Pokud večer budete usínat v posteli a budete mít ze sebe dobrý pocit, že jste udělali maximum, že jste dělali, jak nejlépe jste dovedli, pak tuto svou sílu a dobrý pocit budete také přenášet na své drahé (nejen na své dítě). Tímto pocitem budete rozhodně upevňovat své sebevědomí. Já tuto sílu nacházím zas a znovu v osobním rozvoji a ten mi pomáhá vše zvládnout a najít správný úhel pohledu a někdy i lepší přístup, protože je důležité, aby nakonec:

  • Z pádů byly zkušenosti,
  • aby z vyrovnané mámy vzešlo vzorem sebevědomé a vyrovnané dítě,
  • aby láska byla každý den, protože se musí naučit, že je to nejvyšší cit ve Vesmíru a když ji dává i sobě, vždy bude klidný a vyrovnaný a tím i sebevědomější.

Nahoru a dolů – to je normální život

A prostě, aby výkyvy, které přicházejí, protože takový život prostě je (ať už jste sebevětší mistři osobního rozvoje či ne – na toto téma jsem psala zde >>), byly co nejmenší, zvládnuté, ustáté a vedly nás všechny k dalšímu růstu a ne naopak.

Svou rovnováhu i sebevědomí, pro Vás i Vaše malé, najdete i tím, že začnete svůj život lépe využívat a díky tomu zvládnete vše, co ci naplánujete. 🙂 Myslíte, že je to nemožné? S tímto pomocníkem určitě ne. 🙂 Najdete ho tady >>. Obzvláště s malinkými dětmi je režim obrovskou oporou – pro Vás i pro ně.

Všem Vám přeji úžasné děti, které rostou do silných, vyrovnaných a sebevědomých lidí a abyste svůj boj za tyto lepší zítřky, nikdy nevzdávali a aby Vám nikdy nedošly síly, protože ty jsou potřeba. Nebojte se dál těch výkyvů, to je v životě normální, hlavně si věřte, že je zvládnete! Děti jsou úžasné a silné a my jim v tom také musíme věřit a opakovat si to. 🙂

Vaše Lenka

Když jsem prošla osobní krizí v letech 2010-2014, uvědomila jsem si, na čem doopravdy záleží a začala hledat způsoby, jak změnit svůj život. A našla jsem. Dnes mám vlastní systém osobního rozvoje a vítám na svých stránkách každého, kdo chce také žít život svých snů. Více o tom kdo jsem, zjistíte tady>>