Když máte myšlenky, které Vás překvapují nebo děsí

Tento článek nosím v hlavě již delší dobu. Občas totiž sama sebe dokážu překvapit tím, co mě vlastně všechno dokáže napadnout. A tak jsem si s tou myšlenkou, proč tomu tak vlastně je, chvíli hrála a odpověď se dostavila (jako vždycky). 🙂

Jestliže jste i Vy někdy zaskočeni tím, co se Vám všechno dokáže honit hlavou, tak se neděste, protože moje zjištění je takové, že taková myšlenka vůbec nemusí být Vaše! 😀

Trénink předávání myšlenek

Nevím, jestli víte, ale existují mentální tréninky na předávání myšlenek. Poslední kniha, ve které jsem se s tím setkala je Vyšší škola hypnózy od Kurta Tepperweina, německého specialisty na hypnózu.

Kurt ve své knize píše, že pokud se správně a dostatečně soustředíte, jste schopní svou myšlenku předat jiné osobě. Fascinující na této předávce je nejenom to, že je to doopravdy možné, ale i to, že když se poté té osoby zeptáte, odkud se vzala myšlenka na to, aby si například dotyčná koupila zmrzlinu, bude naprosto přesvědčená o tom, že to byl její nápad.

Je to neuvěřitelná zkušenost, pokud předávání myšlenek vyzkoušíte, a sama jsem se tím poměrně dlouho bavila při dlouhé cestě metrem do práce. Poté jsem toho musela nechat, protože si to vezme hodně z mentální síly, které jsem v té době ještě neměla tolik. Přesto jsem zažila spoustu legračních a i zarážejících situací.

„Tak už se podívej!!!“

Jednou z takových situací je tato. Přes půl vozu naproti mě seděla mladá slečna a byla očividně smutná. Seděla se sklpenou hlavou a koukala se do země. Vysílala jsem jí myšlenku, že všechno bude dobré, tak ať zvedne hlavu, pořádně se z hluboka nadechne a usměje se. Jenže se dlouho nic nedělo. Čtyři zastávky, šest zastávek a pořád nic. Už jsem byla trochu zoufalá, že dnes nebudu úspěšná se svým pokusem a v mysli jsem zakřičela:

„Tak už se konečně podívej!“ 😀

A v tu stejnou chvíli se na mě otočilo hned pět lidí, kteří stáli mnohem blíž mně než ta slečna. Otočili se s takovou razancí, jako kdybych vykřikla nahlas a pohoršila je tím. Většina se mračila a jedna paní se tvářila zmateně. 😀 Já se hrozně vyděsila, protože takovou reakci jsem nečekala. 😀 Pak už jsem vystupovala, takže se slečnou jsem úspěšná nebyla, zatímco s mým vnitřním výkřikem myšlenky do davu ano. 😀

Vysíláme i příjímáme

Prožívala jsem více zajímavých situací s předáváním myšlenek a tak mě i právě jednou napadlo, že:

Když můžu myšlenku předat, můžu ji vlastně i stejně snadno přijmout.

A to mě okamžitě vedlo k tomu, že když mi hlavou proběhne něco, co fakt podvědomě tuším, že není moje, tak jsem jen v tu danou chvíli byla citlivým přijímačem, pro něčí myšlenkový pochod.

Věřím tomu, že vysíláme a přijímáme stále. Je to součást našich dovedností, které jsme ještě plně neobjevili. A tak, jestli narazíte na nějakou myšlenku, která Vás (většinou) nemile překvapí a nebo zcela zaskočí, zkuste se zamyslet i nad tím, že nebyla Vaše. Jestli uznáte, že Vaše skutečně nebyla, bude pro Vás o hodně jednodušší, nechat ji jít. A někdy, obzvlášť, když máme v mysli něco, co se nám nelíbí, je hezké mít v záloze metodu, která této myšlence pomůže odejít.

A kdyby tohle nebyl Váš případ, můžete zkusit zcela změnit úhel pohledu na to, co Vás trápí a to díky mému Akcelerátoru přání. Co je to, co byste chtěli urychlit? 🙂

Vaše Lenka