Bojujete s větrnými mlýny?

Už víte, že vše začíná i končí u Vás. To pro Vás, doufám, není žádná novinka. Přesto se stále a často setkávám s tím, že jsou velká osobní neštěstí, která jsou založená na tom, že bojujete s větrnými mlýny. Stejně tak, jako slavný hrdina slavné knihy, děláte a stresujte se s věcmi, které jsou zbytečné a tak zbytečně také trápíte sami sebe.

Co je nejběžnější?

1. Přebíráta zodpovědnost za ostatní,
2. neberete věci, se kterými nic nezmůžete jako fakt,
3. řešíte coby-kdyby, ať už to nastalo a nebo ne-e.

Přebírání zodpovědnosti za jiné, dospělé osoby

Snad už nadpis jasně naznačuje, jakou smyčku si stahujete kolem vlastního krku. Je úplně jedno, jak blízké Vám tyto osoby jsou, neprospějete sobě ani jim, když budete stále řešit cizí starosti, přebírat je na vlastní bedra a ještě hůř, zachraňovat je. Vzpomeňte si na staré přísloví:

„Když chceš chudáka nakrmit jednou, dej mu rybu.
Když ho chceš nakrmit napořád, nauč ho rybařit.“

To jasně vystihuje problém, který máme, když se snažíme řešit cizí starosti. Možná si říkáte, že by bez Vaší pomoci nic nezmohli, ale zapomínáte na to, že jsou dospělí. Jestli jim tu pomoc budete dávat i nadále, nenaučí se nic nikdy. Protože proč by se snažili, když mají Vás? Oni mají úplně stejné možnosti v životě jako Vy. My všichni žijeme s tím, že jsme zodpovědní za důsledky našich činů a podle toho se chováme. Ostatním přísluší stejná zodpovědnost, ale je to v prvé řadě jejich zodpovědnost. Jsou přece dospělí.

Neberete věci jako fakt

Jsou věci, u kterých je naprosto nesmyslné se rozčilovat. Počasí, politika, světové problémy… Starejte se o sebe a kdyby to udělali i ostatní, bude klid. Proč?

„Kdyby se všichni starali o sebe,
bude o všechny postaráno.“

Tak nechte to, nad čím cítíte, že nemáte moc, někomu jinému, koho to zajímá. Vy se neoslabujte tím, že si budete stěžovat. Je dneska škaredě? Fajn, tak se přioblečete. To není důvod ke stížnostem a nebo nadávkám. Je to fakt, je to špatné počasí. Nelíbí se Vám, co se všude kolem děje? Fajn, je to fakt, tak proč se budete rozčilovat, když to nezměníte. Pomůžete jen tím, že do toho zlého nebudete přispívat a nebudete sami sebe ničit stížnostmi na věci, se kterými nic neuděláte.

Myslete na to, co je prostě tak, co je fakt a netrapte se tím. Je mnohem jednoduší to přijmout a zaujmout k tomu svůj postoj, než na to žehrat, nadávat, stěžovat si a vzpouzet se. Hodně změníte už jenom svým chováním, to už jste si přece určitě sami mockrát vyzkoušeli. Tak se nebojte dál být sami sebou a nelámat si hlavu s tím, že jsou některé věci tak, jak jsou. Prostě jsou. Jsou fakt.

Řešíte coby-kdyby

Už jsem toto zmiňovala mockrát, ale opět přísloví:

„Nejhorší je smrt z vyděšení.“ 😀

Nespřádejte ve své hlavě myšlenky typu, co se asi tak mohlo stát, co se stane, jak ten a ten co myslel, co by mohlo být kdyby… Děláte si zbytečné starosti a obavy předem. A čím více se „zacyklíte“ v myšlenkách na coby-kdyby, tím hůř se budete cítit a jestli v tomto kolotoči setrváte příliš dlouho, budete mít pocit, že je všechno špatně, že není východisko a všude na Vás jen číhají nebezpečenství. 😀 Jo, asi Vás to už napadlo, ale takhle vznikají fóbie. Prvopočátek je jen coby-kdyby. „Co když nezaklepu 3x na jedny dveře než vstoupím a svět půjde do háje.“ – „Co když se mu/jí něco stalo?“ – „Co když někdo z rodiny onemocnění? Co když já onemocním?“

Děláte si starosti dříve, než jste postaveni před jejich opravdové řešení. A co se stane ve Vaší mysli? Prožíváte své coby-kdyby tak skutečně, až ty katastrofické scénáře nastanou, protože je to stejné jako toto:

„Ať už si myslíte, že něco dokážete a nebo ne,
vždy budete mít pravdu.“ Henry Ford

Jinými slovy zhmotní se Vaše myšlenky, ať už jsou dobré a nebo špatné. Budete v tom mít prostě pravdu. Raději se zaměřte na pivoting (změnu negativního na pozitivní, jako v mém Akcelerátoru přání), pusťte se do akce ke splnění Vašich snů (v e-booku Od úspěchu jste jen myšlenku daleko) a nebo se pusťte do boje se svými bloky v mysli (jako třeba v e-booku 7 Úkolů pro Váš nový začátek). Hlavně něco dělejte! Jděte kupředu!

„Je jedno, jestli jdete pomalu, hlavně, že jdete kupředu.
Jednou se otočíte a budete sami sebou udiveni, jak daleko jste se dostali.“ 🙂

Nebojujte dál s větrnými mlýny. Nahlížejte i na svůj život s dávkou nutné lehkosti, stejně, jako si přejete. Nebojte se svého života, je to sice každý den premiéra, ale pamatujte si, že reprízy nebudou. Je třeba dělat a rozhodovat se tak, jak nejlépe dovedete a myslet na sebe a své štěstí, protože emoce jsou nakažlivé a Vaše štěstí udělá radost mnohem více lidem, než Vaše obavy o věci, nad kterými nemáte žádnou moc a nebo těmi, které se ještě nestaly. 🙂 Věřím, že Vám to dává smysl. 🙂 Nejste Don Quijote. 🙂

Jste to Vy na Vás záleží. 🙂