Dobro s nohama

Tohle je prostě ten nejtrefnější název, který mě napadl. Budu Vám dnes totiž vyprávět o člověku, který je dobrý a skromný a rozdává dobré skutky bez potřeby chvály zpět. Je plný dobra a ví, že je důležité ho šířit. Jmenuje se Ondra.

Ondra

Ondra na mě udělal dobrý dojem od první chvíle, co jsme se seznámili. Je to milý, mladý, chytrý muž, otec od rodiny, skvělý pracovník, sportovec a mnoho dalšího. Má velice příjemnou, vyrovnanou povahu. Je vtipný a každý se vedle něj cítí bezvadně. A nad to všechno má dobré srdce.

Velice na něm oceňuji, že dělá dobré skutky spontánně. A o jeden báječný příběh, který nám vyprávěl, bych se s Vámi dneska ráda podělila a třeba i Vás budeme takto inspirovat k malým skutkům, které mohou vést k velké radosti, jako v tomto případě.

Chlapeček, co skákal radostí

Možná je to tím, že je Ondra sám otcem krásného chlapečka, ale určitě i Vy víte, že děti jsou otevřené a jejich radost je čistá a do nebe sálající. Jednou, když byl nakupovat v hobby marketu, si šel koupit kávu. V tu chvíli šla kolem maminka s chlapečkem. Ondrovi bylo jasné, že nákupy pro malého kluka nebudou žádnou zábavou a chlapeček se podle toho i tvářil. A tak Ondra nechal v tom otvoru na vrácené mince dvacku a odešel. Nemohl vědět, že to dítě se tam podívá a přesto to udělal a nechal ji tam pro něj. Nechal se tím okamžitým nápadem naplnit a jednal bez rozmyšlení. A povedlo se. Za zády pak jen slyšel nadšený vískot, ale to už byl skoro pryč a ani se neohlédl. Jediné, co pak popisoval, byl pocit štěstí, který z toho chlapečka sálal a dostal se až k němu. To vše, aniž by chlapeček tušil, že to byl právě Ondra, kdo mu tam nechal překvapeníčko. 🙂

To, co Ondra udělal, vnímám jako plný projev dobroty, kdy se nechal vést čistě svou intuicí a tím, co je dobré v tu chvíli udělat. Jednoduchý nápad, jak udělat maličkostí obrovskou radost malému chlapečkovi. 🙂

A co když ne…

Věřím, že takovýchto dobrých skutků máme v mysli všichni alespoň pár. A také vím, co je ten zabiják, proč nakonec nic neuděláme. To rozum nám našeptá něco jako, ten kluk to stejně nenajde, zbytečná námaha a nebo snad někdy i nějakou blbost, jako třeba nech si dvacku raději na zmrzlinu… Všimněte si toho rozdílu, když se necháte strhnout okamžitou myšlenkou bez přemýšlení, ale pak do nápadu přijde rozum našeptávač. (Jednou jsem o tom napsala článek, jak nám rozum může překážet v plnění snů.)

Rozum v nás totiž téměř vždy vzbudí nejistotu a často i obavy. Jak bude to, co chceme udělat, například přijato. Jenže na tom nezáleží. Dobré skutky nejsou o nás a nikdy tomu tak nebylo a nikdy to tak nebude. Potěšit někoho je jen o něm a proto mi přišlo tak báječné, co Ondra udělal. A protože ho znám, tohle byl jen jeden příběh z mnoha. 🙂

Co Vy říkáte na takový příběh? Také Vám to přijde tak hezké? Jen tak nezištné, okamžité a dobré? 🙂 Já to tak cítím. Spolu s láskou je dobro potřeba šířit každý den. Jsme tu přece od toho, abychom byli dobří, milovali a byli milováni. A tak nezapomeňtě alespoň občas udělat něco klidně malého, ale báječného, naprosto nezištně pro někoho dalšího. 🙂 Kdo dává, dostává. A samozřejmě nezapomínejte na sebe! 🙂 Třeba si k Valentýnu nadělte mou Valentýnskou akci a pusťte se do Akcelerátoru přání, abyste letos měli všechno, co si přejete. Stojíte za to!
(Valentýnský kód pro krásnou cenu je „VALENTYN2020“)

S láskou, nejen k blížícímu se Valentýnu,

Vaše Lenka