Chci vydělávat víc, než můj muž

To na mě křičí můj mužský princip, který mám v sobě silně zakořeněný. Vím, že mi dává sílu, vím, že mi pomáhá v mé sebe-disciplíně a vím, že se na něho můžu spolehnout, když se věci hroutí. Mužský princip je analytický, logický a vždy mám chladnou hlavu, když se na věci dívám skrz něj. Je to super! Dnešní moderní žena mi rozumí. Je to ale dobře???

Jsem si v mužském principu jistá, je to děsivé

NE! Bohužel ne, i když vím, jak silná jsem, když ho používám. Trochu mě šokuje a děsí, že se v mužských věcech cítím jistěji, než v těch ženských. Alespoň, pokud jde o práci. Jinak jsem ráda za princeznu, ale říct si o pomoc se stále ještě učím a přitom už bych mohla vědět, že je mi vždy vyhověno. I tak to dělám nerada. Stejně tak je pro mě pořád těžké nechat věci, ať se stanou (typické pro ženský princip). Raději makám.

Vše u mě vyvrcholilo teď tím, že jsem si uvědomila, že mám děsnou radost z toho, jak se příteli daří v práci, ale přitom mám sama obrovskou touhu být ten živitel rodiny, být ten, kdo kupuje skvělý dárky a být ten, kdo má finančbě víc. Byl to šok, přesto to ve mně je! Jenže jsem ženská! Normání, emocionálně cyklická, křehká a orientovaná na krásu. I to jsem já. Jen si v této roli připadám slabě a blbě. Už vím, že s přítelem ženská můžu být, že se můžu otevřít, upustit slzy a nebo si postěžovat, i když vím, že mě stížnosti oslabují. Vím, že můžu.

Chci mít všechno pod kontrolou

Jenže kde se bere ten pocit, že chci mít vše pod kontrolou? Kde se to bere i v ostatních silných ženách? Strach, že to oni (jako muži) neuřídí? Nepotřebuji si zvedat sebevědomí, jen mi ta mužská role vydělávající na živobytí prostě sedí. A věřím, že je nás hodně, protože kam se podívám, vidím silné a schopné ženy, pro které je těžké přijmout kompliment, nehroutí se, když mají na starosti hromadu věcí a dokáží vydělat spoustu peněz. Je nás hodně! Jenže co s tím, když se tím zároveň oslabujeme? (Hrozí nám deprese, syndrom vyhoření, chronické zdravotní potíže a problémy ve vztazích.) Když je pro naše vztahy lepší, abychom byly ty, které pečují o hnízdo, rodinu a muže a ten dokáže zastat správně svou roli?? Má to pro nás být přirozené, ale většinou není.

Co mám dělat? Jedině na svůj ženský princip myslet čím dál víc, protože objevit v sobě ženskou část prostě nedokážu přes ezoteriku žádného druhu, jak se s tím setkáte nejčastěji. To mi není vlastní. Musím to prostě dál zkoušet, dál myslet na to, že být ženou, která je ta, co vydělává míň, není špatně a není špatné. Že můžu požádat o pomoc a nemít z toho výčitky svědomí, že jsem slaboch. (A přitom vím, že odmítnutí není prohra, s tím jsem se sladila snadno už jako dítě, přesto se raději spoléhám jen sama na sebe.)

Nechám to na Vesmíru

A dál nechávat věci, ať se stanou. To zatím dělám tak, že v seznamu toho, co mám udělat si každý den označím minimálně jednu věc jako tu, kterou nechám na Vesmíru. Což zatím funguje. Trénink je prostě důležitý, jen mi to tentokrát do toho mozku leze nějak pomaleji. 😀 Jedno vím ale jistě: Nikdy ze mě nebude žádná astrální žena! Vždycky budu ta, co uslyší, že motor a nebo cokoliv na autě změní zvuk, ta, co dokáže zastat ředitelské místo a ta, kterou muži poslouchají, když jim říká, co mají dělat.

S mužským principem jsem to já a cítím se tak dobře, přesto musím ubrat. A nebo doopravdy začnu vydělávat víc?? Ještě jsem se nerozhodla. 😀 Možná oboje. 😀 Ať má moje dušička klid. 😀 Pro dnešek rozhodně nechám věci, ať se stanou, protože dnes poslechnu svou vytrénovanou intuici a udělám si hezký den plný péče sama o sebe. To by mi šlo. 🙂