Znáte typy NE a co Vám mohou dát?

6.7. 2018 Lenka 417x

Poznámka na začátek: Než začnu nový článek, tak bych Vám všem ráda řekla, že sice nekončím, ale musím své tempo pro tento můj milovaný projekt zmírnit. Dostala jsem neuvěřitelnou pracovní příležitost a chci se jí věnovat. Toto téma nikdy neopustím, jen dám nyní prioritu druhé práci. Zkoušela jsem zvládnout oboje v původním, plném tempu, ale jen do první nemoci. Tělo si prostě řekne, kdy je toho moc. Nemůžu pracovat 10 – 12 hodin denně, 6 dní v týdnu. Zdraví si to vybere a to je to nejhorší, co se může stát – s podlomeným zdravím není nic. Tak jen ať víte, jak to nyní mám. 🙂

Ale teď už hurá na článek:

 

Typy ne

Určitě patříte k lidem, kteří nemají rádi ne. Já osobně jsem byla mezi nimi snad ještě donedávna. Ne je prostě něco,

  • co nám v něčem brání,
  • z čeho máme pocit, že jsme o něco přišli,
  • myslíme si, že nám někdo něco upřel a nebo vzal.

 

Ne je negativní. Ne je blok – je to překážka. Ale, co když tomu tak není? Co když jsme si my sami jen toto k němu přidali a nebo nás to tak naučili rodiče a nebo svět? Co když je to jenom otázka vnímání, jak budeme tuto negativitu brát?

 

Mě napadlo o ne takto přemýšlet na dovolené, když jsem si uvědomila, že ne jako takové, je vlastně jen slovo a význam mu přikládáme až my samotní. A přitom ne vůbec nemusí být negativní, o tom jsem psala již víckrát, třeba v tomto článku o tom, když se nedaří.

Vždyť ne není neúspěch – jen se Vám okolnosti snaží něco říct. Nic víc. A když se na ne od té doby takto dívám, další obrovský kus negativity je ze mě pryč, lepší pozitivní myšlení vítej! 😀

 

1. typ ne: Tohle není pro mě, čeká na mě něco lepšího

O tomto je přesně můj článek výš. Když jsem dostala ne na práci, kterou jsem si na začátku roku hledala, protože už jsem potřebovala vyřešit svou finanční situaci jednou pro vždy, odmítli mě 2 zaměstnavatelé. Dnes, když se na to dívám zpětně, nemohlo se mi stát nic lepšího, protože v jedné práci bych pracovala s nejnudnějšími lidmi na světě a to druhé místo nakonec zrušili, takže bych musela práci hledat znovu. Čas mi prostě ukázal, že tehdejší ne, co mě na začátku mrzelo, bylo ve skutečnosti:

„Jupí, díky bohu za to, že to neklaplo!“ 🙂

 

2. typ ne: Lekce

Každé ne, které nás později trápí a ze kterého jsme smutní, třeba když nám ne řekne naše láska, lze vždy brát jako lekci. Je čas se v tu chvíli zastavit a uvědomit si, jaké bylo naše chování, co vedlo k ne, které jsme nakonec slyšeli. A ono to vždy bylo naše chování. Každý z Vás, kdo mě čte už delší dobu ví, že jsem zastánce:

UZNÁNÍ ODPOVĚDNOSTI ZA SVŮJ ŽIVOT

To znamená, že vše, co se mi v životě děje je reakce na mě samotnou. Tedy mám nad svým životem plnou kontrolu a tak k němu i přistupuji. Když se mi něco nelíbí, že se děje, myslím na to, které moje chování to způsobilo a změním ho pro příště. Samozřejmě ale nezapomínám na to, kde jsou mé hranice, protože přes nějaké chování lidí a přes některé skutečnosti pro mě prostě nejede vlak a to pak vědomě ze svého života sama vypustím. Znát své hranice a svou hodnotu je tedy pro tento princip hodně zásadní.

Každou lekci, kterou pak dostávám beru jako svůj osobní posun a svůj osobní rozvoj. A na tom nikdy nic negativního nebylo a ani vlastně být nemůže. 🙂

 

3. typ ne: Ne-moc, Ne-můžu, Ne-schopnost…

Tyhle ne nám brání v něčem uspět. Dáváme si je před ty věci, o kterých – a teď to řeknu naprosto správně, to mi věřte:

„Jsme my sami přesvědčení, že nejdou.“

 

Takže je to zase jen typ ne, který můžeme odbourat a který jsme schopní odstranit.

  • Ale jen do té míry, do které se do toho doopravdy obujeme.
  • Jen do té chvíle, do které tomu danému ne dáme vysokou, ne-li nejvyšší prioritu.
  • Jen do toho momentu, do kterého se budeme věnovat odstranění své vlastní VNITŘNÍ překážky.

 

Pak bude i toto ne jen pouhým zdržením a lekcí. Bude to výzva a zdolávat výzvy je součástí života. Tak jak to na začátku našeho života byly první krůčky, později třeba dokončení školy, tak i tato ne, se kterými se někdy i denně potkáváte, jsou výzvy pro Váš růst. 

 

Co všechno musí překonat děti a my se bojíme?

A teď si vezměte, jak je pro malého mrňouse těžké se naučit chodit. Jak dlouho to zkouší, kolikrát spadne, pořád jen kolem sebe vidí lidi, co už chodí (a není z toho deprimovaný). 😀 Trvá mu to několik měsíců a přesto tomu věnuje denně každou volnou chvilku. Je jediný, kdo v okolí chodit neumí. Všude vidí jen dospěláky. Své vrstevníky vídá jen na chvíli času na hraní, ale pak už je zase mezi obry, kteří chodí, jako by nic.

  • Neporovnává se s ostatními.
  • Nebojí se obětovat veškerý svůj čas pro to, aby dosáhl toho, po čem touží – tedy umět chodit.
  • Neříká si, že to nezvládne.
  • Není špatný z toho, že se mu to stále nedaří a že to už trvá několik měsíců, co ne a ne se rozchodit…

 

Tak proč my se tím trápíme? Vždyť je mnohem těžší naučit se chodit, denně si otloukat celé tělo z každého pádu, být novým v tomto celém světě, než se začít učit něco dalšího jako dospělý.

Nejsme přeci v tomto světě noví. Nemusíme řešit své základní potřeby, můžeme se jen soustředit na překonávání svého ne!

TAK ČEHO SE VLASTNĚ POŘÁD TAK BOJÍME?

Můžeme něco ztratit tím, že se pokusíme o něco nového? Ne, maximálně skončíme tam, kde jsme začali. TAKŽE DO TOHO, překonat každou výzvu, kterou si v životě dáte, znamená růst, znamená žít! 🙂 Jen tehdy, když si dáme cíl a snažíme se ho dosáhnout a dosáhneme ho, dáváme svým životům smysl, něco po nás zůstává – minimálně příklad pro ostatní a to přece není málo?

 

Kolik lidí upadne v zapomění jen proto, že svůj život přežili, místo prožili? Vy tak taky chce skončit?? To snad ne! 🙂

Takže se do toho obujte!

Který cíl teď pro Vás bude priorita?

Které NE překonáte? 🙂

Když jsem prošla osobní krizí v letech 2010-2014, uvědomila jsem si, na čem doopravdy záleží a začala hledat způsoby, jak změnit svůj život. A našla jsem. Dnes mám vlastní systém osobního rozvoje a vítám na svých stránkách každého, kdo chce také žít život svých snů. Více o tom kdo jsem, zjistíte tady>>