Je úplně jedno, jak daleko se v osobním rozvoji dostanete. To s tím, jestli se Vám v životě budou dít blbé věci, totiž nesouvisí. To je život, že věci přichází dobré a horší nebo zlé. Ten rozdíl, když rostete jako osobnost, spočívá v tom, že Vy vědomě rozhodnete o tom, jak na danou věc bude reagovat – a až podle toho se bude zdát, jak moc jsou věci zlé, či nikoliv. Možností reagovat není mnoho:
Tím, že se o svém životě naučíte přemýšlet, že se naučíte zastavit a zhodnotit danou situaci podle pravidel osobního růstu, máte možnost se jasně a vědomě rozhodnout, jak budete reagovat – díky tomu ovládnete své emoce. Pokud totiž blbé věci vidíte jako příležitosti například ke změně cesty nebo jako lekci, automaticky se přestáváte zlobit a přestáváte se týrat negativitou. Naopak začnete číhat, kde se Vám díky tomu otevírají buď nové příležitosti, nové lekce a zkušenosti nebo obecně změny cesty.
Ano, bohužel je to tak. Sama se často přistihnu, že se musím více méně vědomě pokárat a zastavit se. Viz včera. Řeknu Vám, co se mi stalo, abyste si výše popsané situace dokázali lépe představit a tak je dokázali lépe trénovat (tedy doopravdy praktikovat osobní růst) ve svém životě.
„Včera jsme se v rodině dostali do patové situace, kdy vše vypadalo tak, že i jako těhotná budu muset vyrazit do nebezpečného prostředí s možností nákazy covidem. Hned potom jsem zjistila, že mi nejede počítač a hned potom jsem dostala zásilku, která vůbec nebyla taková, jak měla vypadat… Jak to šlo jedno za druhým, kdy první mě trápilo kvůli rodičům, druhé ohrožovalo mé pracovní plány, protože počítač je mým živobytím a to třetí už byla jen poslední kapka, protože jsem samozřejmě chtěla mít svůj nákup – objednávku perfektní… Najednou jsem byla v kolotoči úzkosti. A nedokázala jsem to jen tak zastavit. Vybrala jsem si ale činnost, kterou jsem mohla dělat v pohodlné pozici pro těhotné bříško a řekla jsem o tom všem kamarádce. Ta mě naštěstí, jako vědma, navedla právě na to, co popisuji výše – abych se zastavila a normálně o tom přemýšlela – bez emocí! A tak si říkám, vždyť vím, co mám dělat a začala jsem s tím vším pomalu pracovat vědomě.
Tím, že jsem si jako náhradní činnost vybrala třídění a archivaci rodinných dokumentů, měla jsem činnost, která byla důležitá a zároveň jsem u ní mohla přemýšlet a „číhat“, proč se stalo, co se stalo a kam mě to vede. Chvíli na to, se věci začaly měnit: 1) nakonec nebudu vystavena covidu, 2) mám náhradní počítač a 3) po bližším ohledání a manželově úsudku to objednané zboží vlastně není taková hrůza. Ale to nebylo všechno – druhý den jsem se úplně náhodou dozvěděla, že pokud v člověku špatně proudí energie v rámci „manifestace“ (červená čakra), pak má přejít na fyzickou práci, protože to pomáhá nejlépe. A bylo to, ještě zpětně jsem si potvrdila, že jsem udělala dobře.“
Nakonec dva dny strávené fyzickou prací byly přesně to, co pro mě bylo nakonec důležité udělat (a domácnost se úplně nadechla). I když mi to Vesmír servíroval jako jednu blbou věc za druhou (ohrožení zdraví pro čtyři lidi, práce se zdržením, která má svůj termín…), tak se nakonec ukázalo, že to vlastně pro mě bylo to nejlepší a jak jsem se uvolnila, věci se mohly začít spravovat. A ještě jsem si to ve finále užila. 🙂 Takže mi zpětně přijde, že jsem z toho byla špatná naprosto zbytečně. A vlastně to není jen pocit. Měla jsem o tom, jak ke všemu přistoupím, rozhodnout hned, bez nápovědy od kamarádky. 🙂 Přitom ten postup znám a praktikuju už tak na 85 %.
Takže, pokud na sobě pracujete, ale stávají se Vám věci, jako mně teď, kdy se necháte rozhodit (třeba i maličkostí), tak se jen pomalu začněte učit, že je na nás, jak budeme reagovat, případně, jestli budeme vůbec reagovat. 🙂 Někdy se to podaří, někdy ne, to je ta cesta, ale hlavně to stále zkoušejte.
Pokud tak daleko nejste a jste někde v prvních fázích rozvoje, pak nezapomínejte hlavně na pořádně dané cíle, protože i ty Vám pomůžou zvládnout nesnáze. Jak? (Začněte tady >> a pokračujte sem >>, k ostatním věcem se pak budete postupně propracovávat). 🙂
Hodně pozitivních reakcí Vám přeje,