Své sny si zabíjíte jen sami

Občas při své práci narážím na to, že lidé stále říkají, jak jim něco nejde a jak neví, jak se mají změnit. Ze začátku jsem z toho byla úplně špatná a pořád jsem si říkala: „Má práce už tolika lidem pomohla, našli svou cestu. Tak co je tady špatně?“ A začínám zjišťovat, že opravdu, ale opravdu, ale OPRAVDU platí, že jediný, kdo si šlapě po štěstí, jsme my sami. 

Je úplně jedno, kolik fantastických rad se k Vám dostane, když to sami zabijete tímto: 

1. Netrénujete. Prostě si myslíte, že to musí přijít samo, a že Vás někdo zachrání.
2. Nehledáte odpovědi na svoje otázky v sobě. A to i přesto, že se všude dočtete, že musíte začít od sebe a to znamená PŘESNĚ TOTO!
3. Nedokážete přijmout, že věci někdy nevyjdou. Ono se v budoucnu vždy ukáže, že to bylo dobře, ale ne, Vy hned hážete flintu do žita a děláte rozsudky typu: „Tohle nefunguje. A komu ano, tak měl štěstí.“
4. Neustále si stěžujete. Posloucháte hromady rad, ale neaplikujete je a nebo ano, ale pouze povrchně, bez toho, aniž byste o nich dostatečně přemýšleli a nebo je dostatečně upravovali tak, aby pro Vás byli nejlepší. Čas na to říkat, že to nefunguje je Vám milejší, než se zamyslet nad tím, proč to nefunguje zrovna Vám a co s tím.
5. Čekáte, že přijde něco, co vše změní jako kouzelným mávnutím proutku. 
6. Nedokážete do svého osobního rozvoje investovat. Když narazíte na něco, co se Vám zdá drahé, tak už nezjišťujete další alternativy a možnosti. Prostě s tím skončíte. Vaše touha se změnit není dostetečně silná na to, aby když něco chcete, tak si na to ušetříte a ty peníze prostě obětujete. Vaše štěstí má snad větší hodnotu, než nějaké peníze, ne? 
7. Více se nezvděláváte. Narazíte na nějaký termín nebo metodu, kterou neznáte, ale už si o tom dál nic nenajdete, abyste měli jasno. Přejdete to se slovy, že tomu nerozumíte a jde se dál.
8. Nemáte dostatečný cíl. Ani nevíte, proč jste vlastně nespokojení.
9. Nedokážete najít vlastní motivaci. K tomu už nemám dál co dodat. Můj e-book zdarma si stáhlo s díky více než 1.000 lidí!
10. Nehodláte pro to prostě udělat něco navíc mimo svou komfortní zónu (zóna pohodlí). Nedokážete setrvat dostatečně dlouho na to, aby se nějaká změna mohla vůbec projevit. Stále Váš slovník obsahuje „ale“.

• „Ale to nejde.“
• „Ale to chce čas a ten já nemám.“
• „Ale to už jsem zkusil.“
• „Ale to mi nejde.“…

Je to taková škoda!!! Tolik lidí se chce změnit, ale tak málo jich pro to něco udělá! A pak sami svou lenost a nevytrvalost omlouvají, že cesty za štěstím nefungují, že jim nikdo nedokáže pomoci, a že „jsou nakonec rádi, a že jsou vlastně aji jako spokojení“, a nebo: „Podívejte se na něj, nakonec jsem rád, že jsem do toho nešel…“ A všechno to jsou a vždy budou pouze kyselé hrozny těch, kteří byli slabí a neschopní se zatnout a udělat pro sebe něco pořádného.

Na začátku svého podnikání jsem měla vizi, že je možné, aby se procento těch úspěšných (cca 5% všech lidí) zvedlo. Když budu dostatečně trpělivá, laskavá, vše budu tisíckrát vysvětlovat, tak to přece musí jít, ne? Vždyť v každém se dá najít dostatečná touha…

Teď už vím, jak jsem byla bláhová! Ráda pomůžu každému a každému se budu osobně věnovat, ale ať mě přesvědčí, že to myslí skutečně vážně. Ať neslyším neustálou roli oběti:

„Nejde to, vážně, DĚLÁM PRO TO VŠECHNO, ALE nejde to… Už nevím jak na to. Tohle mi nefunguje, tak co něco jiného…“

Lidé, kteří to myslí vážně píší a říkají toto:

„Tohle mi úplně nesedlo. Nějak to se mnou nerezonovalo. Tak jsem hledala dál a zjistila jsem, že k tomu ještě můžu přidat tento způsob a nebo to takto uchopit a pak už to šlo…“

„Věděla jsem, že v té jedné části to pro mě nebylo dostatečné, pořád jsem si nebyla jistá, jak to uchopit, tak bylo jasné, že o tom potřebuji vědět víc…“

„Narazila jsem na to, že mi v cestě stojí to a to přesvědčení a teď hledám, jak s tím zatočit…“

„Zkouším tuhle metodu už dlouho, hodně jsem pokročila, ale pořád z toho nemám ten správný pocit, jaké jsou alternativy?…“

„Sama jsem si položila otázku, proč mi to nejde. Nemohla jsem na to týden přijít, ale pak z ničeho nic se mi odpověď sama ukázala…“

Tohle je příklad dobré práce. Tohle znamená snahu, cílevědomost a touhu v životě mít a být úplně čímkoliv si budete přát. Jestli se zatím identifikujete s první částí mého článku, tak nezoufejte. Důležité je uvědomění. A jestli ani to nepomůže, tak už mám pro Vás jen tuto větu:

A TAK JAK MOC TO CHCETE???

Ledovcová iluze

Obrázek za tisíc slov.

A tak jak moc to chcete??? Asi moc ne. Tak dál neplýtvejte svou energií ani časem a rovnou se toho vzdejte. Pokud nebudete makat a nepochopíte, že nejde o to, co kdo říká nebo dělá a nebo co se Vám děje, tak nebude pokrok. A musíte hledat v sobě a v sobě najít ten vlastní vnitřní kompas. Jestli to nechápete, tak to bude vždy jen Vaše marná snaha bez výsledků.

V mých knihách proto nacházíte různé metody a postupy, ale v prvé řadě neustálé nabádání, že musíte pracovat sami se sebou a musíte hledat vlastní cestu toho, co Vám sedí nebo nesedí. Otevírám Vám dveře! Jenže projít jimi už musíte sami. To neudělá za Vás nikdo a nikdo cizí toho není ani schopen!!!! NIKDO! 

Žádný, byť sebelepší materiál o osobním rozvoji nepomůže, jestliže člověk sám nenajde sílu. Ani hypnóza člověka nedokáže donutit dělat věci, které sám nechce a nebo není schopen dělat ve vědomém stavu. Vy, jen Vy a nikdo jiný! Všechno navíc Vám jen dává možnosti a pomáhá na Vaší cestě za štěstím. Ale to je všechno! I když Vám to dá mnohé. Je třeba si toto uvědomit a jestli se přes tuto myšlenku vlastní práce a cílevědomosti nedokážete přenést, pak je mi líto. 

Vaše Lenka