Jak ne/chtít být Bohem

Rovnou se zeptám: „Viděli jste film Božský Bruce?“ Sice je to film zařazený mezi lehké komedie pro příjemný večer, ale je v něm mnohem víc, než co takový popis slibuje. Pro ty z Vás, kteří to viděli a i pro ty, kteří ne, krátké shrnutí obsahu:

„Náš hlavní hrdina má své pracovní ambice. Je tím téměř zaslepený, ale pořád se mu nedaří a nedaří a tak si jen a jen stěžuje. Pořád říká, proč on je takový smolař, proč na něho Bůh tak kašle apod. Dostává hromadu znamení, ale nevnímá je. Nakonec Boha osočí, čímž ho tak zaujme, že k němu samotný Bůh zavítá a domluví se s Brucem, ať si jeho práci tedy vyzkouší…“

A tak Bruce dostává božské schopnosti. Prvních pár dnů je to krása, ale jak už to tak bývá, Bruce se zaměří hlavně na to, co chce on a moc nesleduje následky. Za pár dní ale přijdou první modlitby a Bruce je musí začít „vyřizovat“… A tím více méně film pouze začíná, protože náš hrdina dostane lekci, na kterou by zapomněl málokdo. A i v tom je jeden z největších přínosů tohoto filmu. Občas věřím, že bychom chtěli mít božské schopnosti i my, protože nedokážeme dohlédnout vše, co k tomu patří. I na toto dostaneme odpověď. Ve filmu toho najdeme ale více:

Žluté trojúhelníky

Nebudu Vám vyprávět děj, protože stojí za to se na to podívat a sledovat každý detail, ale rozhodně mi tento film připomněl, jak my lidé neustále získáváme informace, které nám však zcela unikají. Já jim říkám žluté trojúhelníky a díky nim můžeme být dopředu obezřetní na to, co se stane později. Ve filmu jim věnují prostřihy krásnou pozornost, jindy na ně plně upozorní. Neměli bychom být slepí k tomu, co se děje kolem nás, protože až to zajde do určité fáze, život nás zastaví nemilosrdným způsobem a to pak budeme žehrat, protože to nebude ani trochu hezké.

Já sama jsem se s trojúhelníky setkala, než mi diagnostikovali deprese. Do té doby jsem jen slepě procházela svým životem, dokud jsem neskončila na nemocenské s očima, což byly problémy, které neměly příčinu… Zpětně jsem uviděla, že na mě volalo úplně všechno kolem, že jdu špatnou cestou. Od toho, co mi říkali přátelé, od toho, že nebyla ani trochu oceněna moje práce ani snaha, až samozřejmě po neuvěřitelnou ztrátu energie.

Zodpovědnost za svůj život

Bruce z filmu pořád viděl problémy v druhých a i to byl důvod, proč se věci zhoršovaly, ale hlavně, proč se cítil bezmocný – nad druhými nemáme žádnou moc, můžeme jen měnit a formovat nás samotné. Pokud se přistihneme, že máme myšlenky jako:

• „Život je krutý a já se s tím jen vezu…“
• „Nemůžu udělat už nic navíc, protože šéf…“
• „Narodil/a jsem se pod špatnou karmou, teď to musím jen strpět…“
• „Měl/a bych se dobře kdyby manžel/ka (politici, šéfové, rodina…)“
• …

To jen odevzdáváme svou sílu. Ano, život není sranda a to blbé bude přicházet pořád (jak jsem psala v jednom svém starším článku), to ale ani trochu neznamená, že nemáme moc mít se lépe. Nebo se alespoň cítit lépe. Štěstí je vnitřní nastavení, není to ani trochu o tom, co je venku. Když bych se pak vrátila k Brucovi, tak ten toto pocítí dost tvrdě. Vezměme si z něj proto příklad. Nedávejte svou moc a sílu nikomu jinému. Nejlépe ji zúročíte právě tím, že budete pracovat na sobě. Pak budete mít pocit, že se svět i lidé změnili, ale ve finále jste se změnili Vy a oni na to jen reagují. 🙂

Dopřejte si tedy jeden hezký večer s lehkou komedií Božský Bruce a uvidíte sami, kolik věcí, o kterých spolu mluvíme, o kterých čtete, je tam krásně demonstrováno přímo na životě jednoho človíčka. Najdete tam více poučení a nejen ty, která jsem vypíchla, pak uvidíte, že budete mít o čem přemýšlet a přitom po filmu zůstane dobrý pocit, žádná tíha. 🙂

Krásný filmový večer Vám přeje,

Vaše Lenka