Bojím se chybovat a co bude pak

7.2. 2018 Lenka 608x

Chyby samy o sobě dobré nejsou. Přináší nám totiž práci navíc a musíme jim při jejich napravování věnovat náš další vzácný čas. Přesto s sebou chyby mohou přinést hodně pozitivního. Dívíte se? Já se Vám zase ani tak moc nedivím, že se divíte. 🙂 Většinou mají lidé pevně zafixováno, že chyby jsou nepřípustné a to je dáno jako zákon. My si na ně dneska ale trochu posvítíme, protože ne vše, co jsme si dříve zafixovali je pro nás teď prospěšné. Znáte toto?:

„Kdo nic nedělá, nic nezkazí.“

 

A víte, jak je to dál?:

„Kdo nic nezkazí, nic se nenaučí.“

 

To přece dává smysl, že ano? 🙂 My lidé máme těch zafixovaných nesmyslů ohledně dělání chyb spoustu. Třeba:

  • Hodnotí nás každý za to, co neumíme a ne za to, co umíme (viz. škola, což pro život není dobrý příklad, obzvlášť při individuálním hodnocení).
  • NĚCO zkazit znamená, že NIC neumím.
  • Jedna chyba a jsem odepsaný/á na celý život…

 

Kdy je dělat chyby v pořádku

Možná v sobě objevíte další myšlenky/přesvědčení tohoto typu. A přitom dělat chyby je v pořádku – akorát, když se řekne A, musí se říct i B a v tomto případě je B:

„Chyby jsou v pořádku, když se z nich poučíte a snažíte se jich příště vyvarovat.“

 

Jinak to nemá smysl a Váš osobní rozvoj bude stát nebo stagnovat. Všimněte si, že lidstvo rádo opakuje stále stejné chyby. Ani vlády se nenechají inspirovat historií a dělají věci, které se už dříve v jiných zemích naprosto neosvědčili. Kolikrát my sami uděláme něco dvakrát a ne a ne se poučit? A kám nás to vede? Jsme chyceni v kole bez úniku. A je to logické:

„Jestliže chceme něco změnit, nemůžeme čekat, že to nastane, když zůstane naše chování stále stejné.“

 

A taky:

„Z chyb jsme vystrašení a pak máme strach se pustit do něčeho nového a nebo třeba i jen dál pokračovat v tom, co děláme.“

 

Jenže když se nad svou chybou zamyslíme, poučíme se z ní a nejlépe ji už nikdy neuděláme, pak to z časového hlediska je vždy přínosné. Kolikrát se říká, že musíme pohořet, abychom se poučili. Někdy i shořet na popel jako Fénix (a pak se z toho těžko dostávat – v mém e-booku ale najdete jak na to). Kdo pak dokáže vstát, to už je otázka jiná. Někomu se to nepodaří nikdy. Vše je s důrazem na to poučení. Jestli vyjdete z každé lapálie silnější a uvědomilejší, pak Vás poté čeká lepší život. Tomu se říká praxe.

 

Raději pár chyb udělejte

Raději pár chyb udělejte a běžte si za svými sny a pro to, co chcete, než abyste seděli v koutě ochromení strachem, že jednou něco zvrtáte a bude navždy po všem. Krásné české přísloví říká:

„Nestahuj kalhoty, když brod je ještě daleko.“

 

A nebo jedno ještě lepší:

„Nejhorší smrt je z vyděšení.“ 😀

 

Škoda toho, co se nepoučí. Kdo ano, bude lepší, než před tím a o tom přece osobní rozvoj je. Toto uvědomění má pro Vás ale ještě jeden přínos:

„Přestanete se bát konat.“

 

Nemůžete se špatně rozhodnout, pokud se budete rozhodovat tak, jak nejlépe dovedete. Po bitvě je sice každý generál, ale nemá smysl plakat nad rozlitým mlékem. 😀 (Dnes jsem samé české přísloví.) Nemá cenu bědovat nad tím, co bylo, když to nejde změnit. Stalo se – fajn, jedeme dál – už se to nestane. To je život. Život beze strachu. A čím více v sobě strach z chyb oslabíte, tím snadněji vystoupíte ze své komfortní zóny, za kterou jsou všechny Vaše sny.

Ať se splní vše, co si přejete! 🙂

Když jsem prošla osobní krizí v letech 2010-2014, uvědomila jsem si, na čem doopravdy záleží a začala hledat způsoby, jak změnit svůj život. A našla jsem. Dnes mám vlastní systém osobního rozvoje a vítám na svých stránkách každého, kdo chce také žít život svých snů. Více o tom kdo jsem, zjistíte tady>>