Příběh: Hledám pocit blaha

 Tentokrát Vám přináším další rozhovor s mou čtenářkou, která vzala vše do svých rukou a vydala se po cestě za svými sny. Není lepší inspirace a dodání síly, když víte, že reální lidé si plní své reálny sny a jde to! Prostě to jde! 🙂 Má na to každý!!!!!

Lenka: „Ahoj, Janičko, jsem moc ráda, že jsi přijala moji nabídku na rozhovor a jestli dovolíš, tak se do toho rovnou pustíme. 🙂

1. Řekni nám, prosím, něco o sobě a o Tvém aktuálním životě?

Janička: „Narodila jsem se v Liberci roku 1985. Žila jsem jen s maminkou, která se o mě pěčlivě a starostlivě – někdy až příliš – starala (což jí nemám za zlé, ba naopak, s obdivem na to vzpomínám ). Přestěhovaly jsme se po pár letech do Jablonce, kde jsem vystudovala, ale pořád mě to táhlo zpátky do Liberce, kde nyní opět bydlím. Nyní už se svým přítelem. Maminka před 10-ti lety umřela na rakovinu jícnu.“

2. Jaká byla Tvoje první zkušenost s metodami, které Tě mohou přivést ke štěstí?

Janička: „Moje první zkušenost s čímkoliv, co by mě, nebo kohokoliv jiného, mohlo přivézt ke štěstí – nebo spíš otevřít oči – byla asi ve 14-ti letech, kdy se mi dostala do ruky knížka Moc Podvědomí, na jméno autora si už nevzpomínam (pozn. autorky: autorem je Dr. Joseph Murphy), ale potají po večerech jsem si jí četla. Protože maminka byla už v té době nemocná se zády a nebyla vždy příjemná. Tam jsem se dočetla, jak lidské chování a jednání ovlivňuje lidský život. Ale každopádně jsem nevěřila tvrzení, že každý máme někde knihu osudu, kde máme jasně dané, co se nám stane atp. Nebo mi pořád nešlo do hlavy, že na světě byly jen 2 lidé Adam a Eva, kteří měli děti… Spíš jsem si pohrávala s myšlenkou, že těch lidí bylo na světě v té době daleko víc, jen tihle dva byli asi něčemu blíž. Čemu? Taky bych si přála být něčemu blíž…“

3. Co Tě nejvíce ovlivnilo? Jací lidé? Jaké knihy?

Janička: „A to mě asi i nejvíc ovlivnilo, tahle knížka! Popis akce a reakce… Tak krásně vysvětlené… Každá myšlenka je jako semínko… zasadíš a ona ti vyroste… Takže i rčení:

Co sis zasel, to sklidíš...

mi dávalo smysl a nějak se vše začalo spojovat se vším. Jako puzzle… Také jsem milovala Shakespeara… Je možné milovat někoho, koho nikdo nikdy neviděl? O kom se psalo, snad že byl i gay? Prokristapána! 😀 A i kdyby, tak co! Přece takové kouzlo, blaho, něha, v jeho textech… Jako dítě jsem i sbírala básně a sama jsem je i psala. Shakespeare byl mojí inspirací.

A je s podivem, že živí lidé mnohdy nejsou tak inspirativní, jako ti po smrti. Matka Tereza – stala se svatou až po smrti, Curt Cobain – byl tak talentovaný, co by ještě napsal a složil, kdyby žil? (C. Cobaina jsem dala, protože mě napadl jako jediný zpěvák a kapela Nirvana je sama o sobě kultovní.) William Shakespeare – za života odsuzovaný, nepřijatý společností a teď? Taky jsem přemýšlala nad tím, proč nemám idoly jako všichni ostatní. Přišlo mi to od malička zvláštní, nepřirozené, chtít se podobat někomu jinému, jako to mělo mnoho mých vrstevníků. Ať jsem hledala kdekoliv, všude bylo tolik inspirací, že se nešlo zaměřit jen na jednoho konkrétního.“

4. Co je pro Tebe nejtěžší, když si jdeš za svými sny?

Janička: „Co je pro mě nejtěžší, když si jdu za svými sny? To je záludná otázka, protože to je vždycky o pocitu. Jak se cítíš… je to o odhodlání. A to buď máš nebo ne. Ani nechci přemýšlet nad tím, co je težké.

Lepší je přemyšlet nad tím, co je pro mě snadné.“

5. Máš za sebou již nějakou překážku, kterou jsi úspěšně překonala a víš, že už se nevrátí?

Janička: „Pro mě byla překážka udělat si řidičák. Když jsem ho dělala poprvé, tak to bylo ještě, když mamka byla nemocná, po operaci a doma. Bylo to těžké období a já veděla, že musím dělat něco jiného, cokoliv, co mi odvede pozornost jinam a navíc, řidičák bude postup, pokrok dál. Nepodařilo se mi to 3x za sebou. Instruktorka byla stará paní o holi, co si vozila jen své pozadí na kafe po benzínkách a doma mamka zase vyžadovala péči. Měla jsem z toho špatný pocit a řekla si, že teď na to není vhodná doba. Řidičský průkaz jsem udělala až za 5 let, znovu a lépe. Testy napoprvé, jízdy napodruhé. Instruktor jasně věděl co dělá, vtipný, chytrý, příjemný pán, co mi řekl hned na začátku:

„Jsem tady od toho, abych tě to naučil! Tak jedem!“

6. Z jakého splněného snu máš nyní největší radost?

Janička: „No a z toho mám radost pokaždé, když si sednu za volant. Jsem ten typ člověka, co jako dítě toho moc neměl, takže proč se neradovat z maličkostí? Na maličkostech přece všechno stojí a padá, takže?“

7. Co Tě nejvíce motivuje, abys setrvala?

Janička: „Co mě motivuje? Co Tě ráno motivuje vstát?

Touha!

Každý den se přece na něco těšíš… I kdyby to byl jen výborný oběd v práci, hezký kluk/ holka v autobuse nebo tramvaji… Každý den přináší nové věci.“

8. Jak vnímá okolí Tvoji proměnu?

Janička: „Jak si tak všímáš okolí, tak znáš to, že když se snažíš zhubnout, tak nejvíc si toho všimnou ti, kteří tě dlouho neviděli. Já si zase všímám toho, že se na mě usmívají cizí lidé, snaží se se mnou navázat kontakt, respektive navazují se mnou kontakt. Nejlépe z davu lidí na zastávce na autobusovém nádraží, si veberou vždycky mě, za kým si jdou pro radu, zeptat se, jestli to jede atd. Je to obohacující jak pro mě, tak pro ně a vždy zábavné. Mám to ráda.“

9. Máš nějaký svůj opravdu, ale opravdu velký sen? Sen alfa?

Janička: „Ha! Bingo! Sen Alfa Omega .

Dlouho jsem si říkala, že přece ani nevím, co chci, nebo že toho chci tolik, že nevím, kde začít. Kde? Co? Kdy?? No a pak, najednou, když jsem si řekla: „Hele holka, ono se najde to, co je pro tebe nejlepší. A proč třeba nezajet k moři? Chtěla jsi vidět Chorvatsko, Makarskou…“

Tak jsem si sedla k pc, a samo se mi nabízelo kam, až mi zavolal strašně milý pán z Invie a společně jsme zařídili náš zájezd!!! Takže, já opravdu jedu!!! Jedeme s přítelem, a to jsem si vždycky moc přála !“

10. Jakého stavu si přeješ dosáhnout? Takového, ve kterém si řekneš: „Ano, teď žiji svůj sen.“ Jak vypadá Tvůj den ve snovém životě?

Janička: „Byla jsem v tu chvíli tak štastná, když jsem pro nás zařídila tu dovolenou, a jsem stále, jen né už tak euforicky. A ten stav je moc fajn, cítit ten pocit blaha… Jen mě zajímá, jaké to je, když mniši v tibetu dosahují nirvány, osvícení . Samozřejmě nechci být mnichem, to ani náhodou a myslím si, že jím být přece ani nemusím. Že se nemusím někam škatulkovat, abych něčeho mohla dosáhnout.

Přeju si dosáhnout stavu uvědomění… víš, právě tý Nirvany, cítit, že jsem spojená se vším… Všechno se vším souvisí a já též. Nic není náhoda. To je ten stav.

Ale můj snový život:

Je v domečku s rodinou.
Kde jsou všichni šťastní. Výhled máme do údolí v okolí hory.
Mám svojí bylinkovou zahrádku, dělám výborné koláče, jídla, mám 2 psy a dvě děti a spokojeného, milujícího a hlavně šťastného manžela… a vědomí, že přece tohleto nekončí, že se pro mě připravují stále nové a lepší věci…

Tohle je to vědomí… To je ono!“

11. Jaké metody využíváš a co Ti dělá největší radost? Co na Tebe platí? (Například metoda kotvení, točení s pocity nebo dávání si motivací na tapetu mobilu, nebo psaní scénářů nebo dělání krabičky tvoření… prostě cokoliv.)

Janička: „Snažím se každé ráno, když jezdím autobusem, soustředit se na svuj dech… nechat myšlenky plynout… stejně se objeví a když se objeví, tak ať jsou hezké, příjemné, milé… a pořád nádech, výdech… 20 minut jízdy autobusem 2x denně. Jde mi o to, cítit se dobře. Vyzkoušela jsem spoustu metod a všechny jsou o tom, cítit se dobře… Točení s pocity je asi nejlepší pro mě… dává mi jasně najevo, že pokud nejsem se svým pocitem spokojená, můžu ho otočit…

Je to jako s programem u televize. Nelíbí se vám? Přepnete, ne? 🙂

Nechcete koukat na otravné reklamy.“ (Pozn. autorky: Točení s pocity je technika, která Vám pomáhá nastartovat vnitřní štěstí. A to kdykoliv a kdekoliv.)

12. Co bys sama popsala, jako největší přínos toho, když jsi se pustila do metod a principů, které Tě vedou do cíle – za splněnými sny?

Janička: „Co je největším přínosem? To blaho! Cítíš se spokojená, šťastná a víš, že ten den pro tebe vždycky něco dobrého přijde a jako by to z tebe cítili všichni okolo tebe.. to je uplně povznášející pocit.“

13. Chtěla bys pro čtenáře ještě něco dodat? 🙂

Janička: „Chtěla jsem i něco takového pro mamku, když byla nemocná, jenže mi hodně rychle došlo, že ten člověk je svobodný jedinec, který si sám volí cestu… nebo to, jak bude reagovat na věci a situace. ( Akce – reakce ) A je jen na člověku samotném, čemu věří. Přitom má také pocity a emoce a cítí, nikdo z nás není kámen… a každý z nás se chce cítit dobře, jenže za něj to nikdo neudělá…

Chce to vyjít ven! Ocenit, že svítí slunce…

Nebýt konzerva, každý den vyzkoušet něco nového… všechno nové tě obohatí… aspoň o zážitek! A zkušenost…

A víte, co je nejdůležitější?

Není důležité vstát, ale VZBUDIT SE ! 🙂 „

Lenka: Jsem moc ráda, že si tykáme, a že jsem Tě poznala! A moc děkuji za tento rozhovor!

SHRNUTÍ

Všimli jste si náboje, se kterým Janička vypráví? To je hrozně důležité! To je to, co hledejte, když se vydáte za životem snů. Pocity jsou jako Váš radar, který Vám řekne, kudy je pro Vás nejlepší se vydat. Zdůrazněno to:

NEJLEPŠÍ PRO VÁS! 🙂

Dívejte sekolem sebe, soustřeďte se na život (třeba takto, podle jednoho mého staršího článku) a dělejte to, co Vás dělá šťastnými. Používejte techniky, které Vám pomohou.

Však žádný učený z nebe nespadl.

Janička taky hledala, co jí přivede ten pocit blaha (jak krásně říká 🙂 ). Je to o hledání odpovědí. Je jedno, jestli teď nevíte.

Důležité je jen, jestli hledáte! 🙂

Vaše Lenka