Občas při své práci narážím na to, že lidé stále říkají, jak jim něco nejde a jak neví, jak se mají změnit. Ze začátku jsem z toho byla úplně špatná a pořád jsem si říkala: „Má práce už tolika lidem pomohla, našli svou cestu. Tak co je tady špatně?“ A začínám zjišťovat, že opravdu, ale opravdu, ale OPRAVDU platí, že jediný, kdo si šlapě po štěstí, jsme my sami.
Je úplně jedno, kolik fantastických rad se k Vám dostane, když to sami zabijete tímto:
Je to taková škoda!!! Tolik lidí se chce změnit, ale tak málo jich pro to něco udělá! A pak sami svou lenost a nevytrvalost omlouvají, že cesty za štěstím nefungují, že jim nikdo nedokáže pomoci, a že „jsou nakonec rádi, a že jsou vlastně aji jako spokojení“, a nebo: „Podívejte se na něj, nakonec jsem rád, že jsem do toho nešel…“ A všechno to jsou a vždy budou pouze kyselé hrozny těch, kteří byli slabí a neschopní se zatnout a udělat pro sebe něco pořádného.
Na začátku svého podnikání jsem měla vizi, že je možné, aby se procento těch úspěšných (cca 5% všech lidí) zvedlo. Když budu dostatečně trpělivá, laskavá, vše budu tisíckrát vysvětlovat, tak to přece musí jít, ne? Vždyť v každém se dá najít dostatečná touha…
Teď už vím, jak jsem byla bláhová! Ráda pomůžu každému a každému se budu osobně věnovat, ale ať mě přesvědčí, že to myslí skutečně vážně. Ať neslyším neustálou roli oběti:
„Nejde to, vážně, DĚLÁM PRO TO VŠECHNO, ALE nejde to… Už nevím jak na to. Tohle mi nefunguje, tak co něco jiného…“
Lidé, kteří to myslí vážně píší a říkají toto:
„Tohle mi úplně nesedlo. Nějak to se mnou nerezonovalo. Tak jsem hledala dál a zjistila jsem, že k tomu ještě můžu přidat tento způsob a nebo to takto uchopit a pak už to šlo…“
„Věděla jsem, že v té jedné části to pro mě nebylo dostatečné, pořád jsem si nebyla jistá, jak to uchopit, tak bylo jasné, že o tom potřebuji vědět víc…“
„Narazila jsem na to, že mi v cestě stojí to a to přesvědčení a teď hledám, jak s tím zatočit…“
„Zkouším tuhle metodu už dlouho, hodně jsem pokročila, ale pořád z toho nemám ten správný pocit, jaké jsou alternativy?…“
„Sama jsem si položila otázku, proč mi to nejde. Nemohla jsem na to týden přijít, ale pak z ničeho nic se mi odpověď sama ukázala…“
Tohle je příklad dobré práce. Tohle znamená snahu, cílevědomost a touhu v životě mít a být úplně čímkoliv si budete přát. Jestli se zatím identifikujete s první částí mého článku, tak nezoufejte. Důležité je uvědomění. A jestli ani to nepomůže, tak už mám pro Vás jen tuto větu:
A TAK JAK MOC TO CHCETE???
Obrázek za tisíc slov.
A tak jak moc to chcete??? Asi moc ne. Tak dál neplýtvejte svou energií ani časem a rovnou se toho vzdejte. Pokud nebudete makat a nepochopíte, že nejde o to, co kdo říká nebo dělá a nebo co se Vám děje, tak nebude pokrok. A musíte hledat v sobě a v sobě najít ten vlastní vnitřní kompas. Jestli to nechápete, tak to bude vždy jen Vaše marná snaha bez výsledků.
V mých knihách proto nacházíte různé metody a postupy, ale v prvé řadě neustálé nabádání, že musíte pracovat sami se sebou a musíte hledat vlastní cestu toho, co Vám sedí nebo nesedí. Otevírám Vám dveře! Jenže projít jimi už musíte sami. To neudělá za Vás nikdo a nikdo cizí toho není ani schopen!!!! NIKDO!
Žádný, byť sebelepší materiál o osobním rozvoji nepomůže, jestliže člověk sám nenajde sílu. Ani hypnóza člověka nedokáže donutit dělat věci, které sám nechce a nebo není schopen dělat ve vědomém stavu. Vy, jen Vy a nikdo jiný! Všechno navíc Vám jen dává možnosti a pomáhá na Vaší cestě za štěstím. Ale to je všechno! I když Vám to dá mnohé. Je třeba si toto uvědomit a jestli se přes tuto myšlenku vlastní práce a cílevědomosti nedokážete přenést, pak je mi líto.